Potrat: Záchrana před smutným životem nebo vražda?

16:27 13. listopadu 2016



"Ahoj Lidu... cekame rodinu a musim rict, ze trosku i diky tobe miminko bude a nebyl potrat 🙂 ackoliv prosadit si tohle u pritele bylo temer na rozchod, tak mu chci dat sanci, citim, ze ma prijit a nakonec i pritel z toho ma asi radost 🙂." 

Tohle je zpráva od mojí milé, chytré, krásné a úspěšné známé, s kterou jsme se "náhodou" poznaly asi před dvěma lety. Na náhody nevěřím. 
Tahle zpráva je taky hlavním motivem tohoto článku. Holčička se má během pár dní narodit a já jsem opravdu vděčná, šťastná a emoční za to, že jsem mohla být součástí jejího příběhu. 
Věřím, že někdy přemýšlíme o věcěch nějakým způsobem, protože nás to společnost naučila. Otázkou je, jestli je vždy tento způsob přemýšlení ten správný. 
Nemyslím si, že nejlepší způsob změny přemýšlení lidí je něco "zakázat" státem nebo jakoukoli jinou mocností. Myslím že nejdůležitější je se ptát a povzbuzovat lidi k přemýšlení. A tím můžeme i doslova zachránit život. A to je důvod, proč tento článek píšu. :)

Nechci článkem nikoho odsuzovat, ani nikomu ublížit, jen chci abychom společně přemýšleli.

  • Základní otázka
"Jedná se o živé stvoření nebo o shluk buněk?"
Z toho, co mi může poskytnou internet a okolí vím, že v 18. dnu těhotenství začíná miminku/shluku buněk bít srdce a vzniká základ pro mozek. Taky vím, že v té době maminka většinou ještě netuší, co se jí v bříšku děje. Jestliže tohle ještě není znamením života, co tedy je? Kdy je ten čas, kdy se shluk buněk mění na život? Jaká je rozdíl mezi 12. týdnem 13. týdnem, když ve 12. je ještě potrat povolen? Proč některá miminka zachraňujeme v inkubátoru a stejně stará se rozhodneme "přerušit"? A jestliže můžu v případě postiženého miminka jít i na pozdější potrat (až 24. týden), proč nemůžu zabít své potižené dítě, když už se narodí, nebo třeba v jeho dvou letech? Kde je ta hranice?

  • Znásilnění
Jedním z nejčastějších argumentů pro potrat jsou případy znásilnění nebo zdraví maminky a miminka. Proto i pro mě byly šokující statistiky z roku 2015. Tyto případy totiž tvoří v počtu potratů méně než 2 procenta. Myslím si, že to jsou ohromně těžké případy a rozhodnutí. Díky Bohu jsem v takové situaci nikdy nebyla, proto to ani nemůžu dostatečně chápat a mám nad takovými případy upřímnou lítost.
Co mě ale šokovalo ještě víc, byly hlavní důvody potratů. To, že se lidé cítí moc mladí, třetí dítě, atd.



  • Sex a dítě k sobě mají blízko
Častým argumentem je také to, že sex je základní přirozenou lidskou potřebou. Mám ale pocit, že naše společnost zapomněla, že touto potřebou je rozmnožovaní a udržení druhu. Příjde mi, že sex je jeden z největších hybatelů společnosti, ale jako bychom zapomněli na to, že miminko a sex k sobě mají velmi blízko. Jsme závislí na první části - mít sex a začínáme v 15 letech, ne-li dřív, ale když dívka otěhotní, nazveme to nehoda a jsme hrozně překvapení. A potom řešíme "přerušení" života naší nehody i když se pokračování neplánuje. To je mi líto. 

  • Moje tělo, moje rozhodnutí
Jestliže mám možnost o svém tělu rozhodovat, měly bychom se zkusit dobře rozhodovat před tím, než s někým spíme. Ne se ohánět banery "My body my choice" a přitom neuváženě se svým tělem zacházet. Dál je v tomto případě zásadní, jak vnímáme základní otázku a to, jestli a kdy se jedná o člověka a kdy pouze o shluk buněk. Protože jestliže jde o život, baner "My body my choice" by možná chtělo držet i nenarozené dítě.

Znovu připomínám, že si uvědomuju, že jsou případy, kdy někdo jiný rozhoduje. Takové případy mi opravdu lámou srdce a uvědomuji si, že je to mnohem těžší situace. 


  • Záchrana před "smutným životem"
Četla jsem zajímavou diskuzi, kdy jeden účastník neustále připomínal, že je sobecké přivést na tento svět potomka, jestliže vím, že se o něj nemohu postarat, tak jak bych chtěl/a, nebo dokonce pokud vím, že by šlo miminko do příslučných (podle něj neskutečně smutných) institucí pro děti bez rodičů. Proto je lepší miminko usmrtit už v břiše. Oponent na to reagoval s dotazem, zda-li není teda lepší jít do dětského domova a všechny děti postřílet.
Proč mám právo rozhodovat o životě a smrti nenarozeného dítěte, ale u narozeného dítěte takové právo nemám? Proč vražda konkrétního nenarozeného postiženého děťátka je v pořádku, ale vražda takového miminka, třeba hned po narození v pořádku není?

A nakonec, moje osobní zkušenost s adoptovanými dětmi je taková, že dítě které dostává lásku, ji taky dává. Naše nejbližší americká rodina v Minnesotě má 5 adoptovaných dětí. Vídám je jednou ročně na pár týdnů. Uvědomuju si, že je to spousta starostí, které já nevidím a představuju si je jako Hurvínek válku. Ale co můžu vidět je, že děti dávají lásku lidem okolo dál, protože ji doma dostávájí.  Stejně jako když já získávám lásku díky Ježíši, kterou pak můžu dávat dál. Ježíš mě zachránil z nepochopitelného důvodu. Ne proto, že jsem v něčem lepší, ale protože On je milostivý. Zemřel na mém místě a vstal z mrtvých. Protože jsem proto nic neudělala, nemám nárok se povyšovat nad jakýmkoli dalším člověkem. Natož nad nenarozeným miminkem a rozhodovat o jeho životě.

Děkuju za přečtení, podporu a Vaše názory.

S láskou L.


You Might Also Like

3 komentářů

  1. Díky za krásný článek! Donutil mě o tomto tématu popřemýšlet. Došlo mi, že se nechávám ovlivňovat společností a jejími názory, místo toho, abych se zabývala tím co říká Bůh.
    Mimochodem, zajímalo by mě, jaký názor máš na homosexuály. Myslím, že by to stálo za článek.

    OdpovědětVymazat
  2. Ježíš tě znásilní ve spánku

    OdpovědětVymazat